Anotace: ✖︎ 3.6. 2014
Celé je to vlastně má vina..
Celé je to..
nicneříjající patlanina
..
s příběhem výprávnějším nežli tucty eposů
s barvami jasnějšími nežli obrazy Picassovy
..
Jednoduchostí být svébytný
a složitostí nadčasový
I ve dne se může stmívat
i v noci rozednívat
ale konceptem trapně znějících protipólů
se zkrátka nedostanu..
tam dolů
..
do nebe
Vidíš?
Je to tu pro tebe příliš hlasité..
a jádro věci vzdálené asi pět nebo šest centimetrů
podle toho, jak zeširoka se usmíváš
Čili všestranným elementem odteď a navždy zůstává
moment překvapení
..
tam, kde něco je
a tam, kde nyní čekáš, že povím "není"
..
tam se poprvé napiješ
a tam tě i poprvé potká
..
všeříjající kocovina
když celé jé to..
celé je to vlastně tvá vina
Verše "a jádro věci vzdálené asi pět nebo šest centimetrů | podle toho, jak zeširoka se usmíváš" mi zůstaly vězet v hlavě jako nedořešený hlavolam a strašně mě baví.
Nemůžu se rozhodnout, jestli je to víc hra, vyjádření marnosti, nebo prostě jen tvůrčí zamyšlení. A spojení toho všeho rozhodně není špatný. ;-)
Jediný, co mě trochu dráždí, je ten název. Zdá se mi, že spíš než by přiléhavě pasoval k básni, má na sebe prostě jen strhávat pozornost a působit na první pohled zajímavě. Té zamyšlené estetice to ale dělá trochu medvědí službu, vytváří to ve čtenářích očekávání, které text nejenže nenaplní, ale ani nemá ambice naplnit. Myšlenky v něm jsou mnohem citlivější a subtilnější než název, který to až příliš hrubě a téměř cynicky zastřešuje. Slušelo by tomu něco jiného.
Jinak to je ale moc sympatická poezie a dobře se čte. ;-)
12.06.2014 16:58:11 | WOAM
Můžeš chválit hospodina, je to snad i jeho vina, že to není patlanina :-)
12.06.2014 16:48:14 | Pamína