Anotace: občas má člověk pocit, že na něj všechno padá, a občas na něj spadne všechno a on si ani nevšimne...
Zdobil jsem postel
květy růží
abych uctil lásky chrám
teď modlím se sám.
Čekám, nepřicházíš
omluvná smska
v ní snad se nezlobíš?
omluvená absence, snad po sté, jako ohraná deska.
Já ti propad
běžím jako vůl proti zdi
nevím co je to za nápad
ale běžím s pocitem štěstí.
Láska je nemoc
bolavá a přesto krásná
láska je štěstí a bezmoc
světlo i tma.
Je mi mizerně
a stejně mi chybíš
jsem uražený, jako velký kluk
ale stejně se nemůžu dočkat, až tě uvidím....
a jako vždy ti nic z toho neřeknu...víš jen se ptám kolik tvých omluv snesu
mám strach, že jednoho ráná už neřeknu to nevadí...
a děsím se co bude pak.....