Ty.

diamant
jako vytržené oko
surové a dokonalé
déšť
nejprimitivnější blízkost tepající srdce oddělená kostmi
brána pekla utkaná z pavučin
třpytivých zrcadélek
stojíš za závojem myšlenek
chceš se dotknout
přeřezané provázky zvadlé čelisti
nezakřičíš marionety mlčí
semiš v dlaních díváš se na vlastní odraz lituješ
touha
mandlové krovky zlatý lesk
nikdy se nezrodíš
kruhy pod hladinou
jak závojnatky v kouli
ona je selhání jen střepy pod palcem zachraň ho bolestí
vrať se a straš mě
jsem ofélie -