Bývala jsem hodná holka
Bývala jsem hodná holka
Anotace: Bezprostřední střed se svým bývalým já a s životem jaký bych mohla žít na mě poněkud zapůsobil :)a asi to není báseň, ale do úvahy to má stejně daleko
Bývala jsem hodná holka
aspoň něco
říkala jsem si
nějaký archetyp,
který můžu
představovat
říkavala jsem o sobě,
že jsem
standart
z dnešního pohledu nedokážu pochopit proč,
ale podle mě to mělo znamenat,
že mám
vývážené charakterové vlastnosti
ve skutečnosti to znamenalo,
že jsem
připravena poslouchat pokyny
(tři pé)
nebo-li prostě submisivní
(jedno pé)
teď
už nejsem hodná holka
jsem mrcha
sice si už nenechám
tak zvaně srát na hlavu,
ale už nic nezbylo
všechno co dávalo smysl je
pryč
není ve mě nic co bych si mohla zvážit
jsem lehká
nic nevážim
cosi ze mě se ztratilo
to něco co poutalo
zdi mé duše
k sobě
a když padla i ta poslední
moje duše se rozutekla
do všech stran
a nezbylo
nic
nulová váha
Nemůžeme vrátit to
jací jsem byli
musíme se naučit žít s tím
jací jsme teď
a doufat,
že se to v budoucnu
nebudem muset učit
znovu
Komentáře (9)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Omlouvám se za asi nepříliš vhodný komentář, ale zamyslel jsem se nad tím, jak člověk prochází různými životními krizemi a jak z nich vychází změněn, a vybavil se mi tento epigram od J. R. Picka. Cituji zpaměti, takže možná ne zcela přesně:
Starý člověk lže, podvádí a krade
kdežto děvky jsou většinou mladé
27.03.2015 11:29:04 | Adramelech
není nevhodný a má to něco sebe,ale děvky tedy tyto pracovnice jsou mladý páč starý se asi tak dobre neuvizi ..a pokud to neni myšleno doslovne tak to sedí spis
13.04.2015 08:51:56 | drew
Přijde mi, teda aspoň to v tom vidim já, protože tak se hodně cejtim poslední cca rok, že lidi, co nejsou od původu individuálně založený a co se životem podvědomě učej takový bejt, pak nutně musej rezignovat na všechno, čím byli dřív a pak přijde ten pocit, že jsme vlastně zahodili úplně všecko pro cíl, kterej sice má hodnotu, ale neumíme s nim moc naložit. Celej život je člověk konfrontovanej s tím, že ty silný a nezávislý vítězej, a i přesto, že je spíš ten závislostní typ (mluvim pořád o sobě), tak prostě si de za tim a u toho musí zahodit obrovskou spoustu věcí. A zpátky to fakt nejde, protože do týhle fáze se člověk složitě dostává a zvrátit ten nově nabytej stav nemůže jen tak, jen skrze pomalý uvědomování. Ale to už moc nevim, protože sem právě na tom pomyslnym zlomu. A teď by mě zajímalo, jestli je to vůbec k věci :D
08.07.2014 18:39:48 | Stanley K.
jo je to rozhodně k věci, ale myslim, že to není asi o tý individualitě jako o nějaký tvrdosti, která je v dnesni dobe asi potrebná ...je to taková cena za tvrdost v podobe castecne ztráty identity
09.07.2014 09:54:25 | drew
jo, to si dokážu představit..
14.07.2014 00:33:09 | Stanley K.
nemělo tam být "naučit se žít"? mam takovej pocit, že jsem to chtěl zočit :)
17.06.2014 17:53:17 | jenmravenec
jo jo chybělo mi tam slovo...dík :)..zočit ?
17.06.2014 18:05:18 | drew
zočit jako zpozorovat, zahlídnout...možná je to jenom u nás na slovači, nevim :)
17.06.2014 18:07:56 | jenmravenec