Omluva

Já přišel, tys odmítla mě,
odcházel jsem, okřiklas mě.
Chodil jsem tak den co den,
konec vždy byl jak zlý sen.

Pokaždé to bylo stejné,
pak už nikdo nechodil,
vím, že člověk dělá chyby,
šanci svou jsem zahodil.

Když ses po mně vyptávala,
nechtěla si uvěřit,
se slzami ve svých očích,
letělas to ověřit.

Na pomníku čerstvé růže,
upadla jsi na trávník,
ten chlad co teď cítí kůže,
měl jen padlý bojovník.

Pak upnulas svoje oči,
nahoru tam na pomník,
zalykavě jenom četlas „BEZE MĚ TI BUDE LÍP“