Vlkodlak

Noc
černou temnotou
se pyšní.
Půl měsíc civí k nám
z prázdných výšin.
Pár nocí po té
úplněk se jeví,
z mraků
v tíživém tichu
krutou kletbu křičí.
Nenávist k životu.
Chuť, ta krvelačná,
společnicí se stala
z proměny vlkodlaka.
Zloba nekonečná,
život zničený,
tvůj i ten její.
Noc, ta prokletá kráska,
můzou se ti stala.
Vášeň citu lidského,
v ničení jiných
a krvavé záplavě,
ztratila se v dálce.
Však nik necítí bázeň,
z vás ,jenž těší pohled -
- na krvavou lázeň.
Konec nastal.
Život mizí ,
v neznámých končinách
ztrácí jas.
teď už je ti všechno cizí.

Vlkodlaku!