Zjevení

Čekám si tak na zítra,
vzduchem pluje shnilá játra.
Ne, že bych játru nerad,
to jen nos nerad ten smrad.
Ale, co ti budu vykládat,
co já mám nebo nemám rád.

Jde mi hlavně o odeslání díku,
do mé divné skládačky zas dílku.
Jednou asi budu litovat za tu svou nadílku,
až předčítat bude soud tuhle mozaiku.
Přesto však oslavovat musím svou Vílku,
dokud mi to klíšťátko do hlavy nevyvrtá dírku.

...

Když jsem tě předevčírem spatřil,
na chvíli jsem jen tak nenápadně zavětřil,
tvůj chtíč.

A tak jako míč jsem letěl na branku,
necítíc tvou kopačku.
Bosky jsi nebyla, to víš.

Prolétl jsem pak hřiště celé,
už jen z té razance jsem byl vedle.
Věříš?

...

Já jo...