Na písku

Nebolí nebolí,
baba tě posolí;
křičívali jsme na dětských hřištích
s ukazováčky napřaženými
před sebe
vzpomínáte?
Byli jsme tehdy šťastní?
Ve své (ne)vinnosti?
Užalovanosti?
Zlosti ala
mami on mi ublížil?
Řekni mu něco!
Jó tehdy:
ofinka z účesu ,,kastrol'' přilepená potem k čelu
ponožky od písku
rudost ve tvářích
v očích slzičky, za které by se
krokodýl nestyděl
a ruce od křídy (svědily).
Byli jsme tehdy šťastní?
Nebyli.
Ve srovnání s dneškem
Rozhodně
(ANO!)
A ve stáří
kdy opět budeme : ,,Nebolí, nebolí...''
bude bolest chodit
o holi.

Mami on mi ublížil!
Řekni mu něco!
Utři mi pot kapesníčkem,
opraš ponožky,
ovívej obličej,
slíbej slzičky
opraš ručičky...
Tak na to dnes
není čas.

Dávno stoupl
mezi nás.