Po válce

Dotkni se ran a podívej:
Takto cele jsem byla stvořena.

Stojím vejpůl mezi vámi,
Hluchá a Němý,
A slyším vaši seschlou krev
Plnit moje vlastní srdce.

Jsem na bitevním poli
List válečných plánů
A na okraj sama sebe píši:

„Milá mami a tati,
Je po válce.“

Však jako rána k ráně sedá,
Ještě zbývá
Přiložit víru k víře
A nenávist k nenávisti.
Tak hluboko,
Jako tělo na tělo,
Jako jediný účinný obklad
Po tomto nevýslovném boji.

Ale když přichází jaro,
Zde na poli už začínají kvést
Slepé patrony a šípy košatět.
Zde, odnikud nikam, jsem doma.
Tak pomalu vzchází, co jste zaseli.

A všude kolem tolik lásky,
Že moje zem podobá se sadu.
Zde první jiskra a pohozené srdce.
Bože, to všechno –
Nelze pohřbít poklad, jímž jste byli,
Ani živit něco, čím už nežijete,
Snad jen tiše s úctou hledět. Podívejte,
Takto cele jsem byla stvořena.

Možná jsem se neměla stát,
Ale už navěky zůstanu mezi vámi
Pašerákem lásky a odpuštění.

Jak mám sama zhojit vaše rány?
A tak přikládám, co jen mohu.
Ruku k ruce a srdce k srdci.

Maminko, tatínku,
Zapomeňme všeho zlého.