Mihelium

Můžeme se mihnout
ve zlomcích minout
a ke konci
bychom potřebovali
něco z věčnosti?

.

Kéž by mne odnesl do vesmíru racek
a nemusel se dívat na nekonečné štace
cit fí - mezi námi v módě
připadá si jako v rozbouřeném kódě
I s kávou jsem čekala na tebe ze srdce
bohužel tě sebral
COOH trsek
proto se točím na stále stejném bodě
asi vadná DNA že skončíme...

ve vodě mezi námi
to bude kámen-nůžky-papír
žabka po hladině tleská si a skáče
do rozevřených nůžek chytit malý safír
že i níže tlačí zouvající šance?

Ráda by si se mnou jenom pohrála
chemická slečna puntíkatá
jako že se topí
beztak pro zkumavky ani nespala
Snad raději abych se šel opít
a nevěřil pírku sojky
co ukrývám v amuletu
pro štěstí na černovlasé holky

*

Nakonec jsi byla odmykána
pro letní modrobílé puntíkaté šaty
pro střevíce se zapeklitou přezkou

za jasné noci
nebeská káva měla moře hvězd

řemínek z kůže nasákl s vysokým faktorem
oranžové plavky hladil příliš indiánský lem

lovil mezi vlnami pomeranče

Utonuli jsme s posledním dnem
rozlučkovým večerem plným barevných brček
abych zůstal pirátem

aby mi zůstal
bílý kelímkový koráb
plující sóly… soli.. časy
a v něm na dně

na tenkém proužku z kůže vonícím po krému
navlečená lasturka z léta..

Zná dlouhé černé vlasy
Stále má ty
pomněnkové šaty
i střevíce
a v očích trochu vzdušné zámky
vyhlížející racky
a motýlí moře ve jménu

jenže moře..

to moře dle zkoumavé kávy
je láska navěky
a my
in statu nascendi
můžeme se mihnout
ve zlomcích minout
v éterické tichosti