Obraz v srdci
Obraz v srdci
Když se noc snáší nad krajem
vstávají hvězdy vzhůru nohama
jak dorostenky
předčasně vypuzené ze sna
a víří k nebi
snové výtrusy
zatímco je svět ještě na chvíli
přešťastně na houbách…
Když se setmí
čára do tmy
plamínkem
rozhoupe
z lampiónu
zvon..
Komentáře (8)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
mám pro lampiony slabost
jsou jako mochyně
hoří oranží tepla...
a hvězdy?
vyhrnuly suknice
ukázaly ladné nohy
snad oslnily bohy
a nebo krajáč mléka
když úběl stéká
do tmy paží...
30.06.2014 14:36:59 | básněnka
"lampiony jako mochyně..hoří oranží tepla"...to je NÁDHERNÝ..
a občas... občas za větru nedočkavé přízně světla
shoří...
...jak nedočkavej zamilovanej vích...
i se stodolou,
jež nezná stav
svejch roztouženejch krovů...
30.06.2014 18:37:24 | Frr
a v roztoužení milence
vášeň vraha
po tmě v obličeji hoří rumělka
bořím půst
zabiju se sama
oranží netančí strach
30.06.2014 18:39:51 | básněnka
...oranží netančí strach..
šílená láska zas rozvíří
snícího blankytu
z mlčení prach..
a na kolenou nám klečí
rozjívený bobtnající hrách...
30.06.2014 19:17:20 | Frr
jsi prý něco jako derviš...
špalírem setby prstů
vzlíná kuropění
a proč se všechno svádí na kohouty?
mám snítku routy a s jeřabinou spávám
vířím k nebi
tak hořlavá a neposedná
čára do neznáma mne vede příslibem
za ohybem mého lokte muž
černobílá fotka našich těl
pro ráno se snídaní...s výhledem do krajiny
30.06.2014 19:20:25 | básněnka
...KRAJINY
jíž nyní opustit
znamená zřítit se
kamsi
na o-kraj
SLEPOTÍNA
nejspíš až pod něj
na rozcestí
kde chechtat se nám můžou
jen černé tváře
smějících se květů
jízlivých macešek
30.06.2014 19:39:25 | Frr
...dáme si raděj macesy
mám ráda krajiny i otřesy
a pro spojený ústa chystám rtěnku
a je jedno že jsi chlap...:-)
co když se setmí brzo
tam někde mezi nosem a okem
a co brada
třese se ti
jako poprvé...
a já se směju
tomu dojemnýmu deja vú
30.06.2014 19:42:35 | básněnka