Světlonoš

Ve tmě s žárovkou po záruční době mám pocit života
Který doutná pod prachem zapadaných listech papíru
Kam jsi psal svá slova
Skládal je do dlouhých souvětí nedávajících smysl bytí
Kdy jsi ztratil rozum a našel se v pustých dálkách zimního slunovratu

Bloudění na cestě pro smuteční hosty
Bílá hostina začala přehledem nálezů a ztrát
V zrcadlech najednou nepoznávám svoji tvář
Protože nestojíš za mnou a nedýcháš mi do vlasů

Zmatenost naplnila dny
Nasytila mraky
Které mi plují nad hlavou
Jen se jich dotknout prstem a připíchnout je na ucho
Jako krvavě rudé třešně značící ohraničenost ran

Zbyla jsem tu sama
V místnosti plné krámů a nenaplněných slov lásky na stěnách
S žárovkou po záruční době
Proto kterou musím zářit a hřát
S odkazem na jméno které je mi vlastní