V údolích (Naděje)

Moc času nezbývá,

už zatmělo se v údolích

a nad nebem se mraky snáší.

 

Neslyším, nevnímám,

nechci znát, odkud přichází mráz.

 

Všude je noc,

noc,

není úniku,

není cesty zpět.

 

Potácím se v kalužích,

padám

a do dlaní chytám své

vlastní zármutky.

 

Po dlažbě,

po hlavách,

snad ještě najdu, jak dál.

 

A třeba zítra

se zase

rozední

v údolích.