Vzpomínky

Vzpomínky


Na sklonku života
tápu sama pamětí,
alba šitá ze zlata
otevírám s napětím.

První album s růžičkou,
obracím list po listu,
děvčátko s rudou růžičkou
oddává se při křtu.

S aktovkou na zádech
holčička smějíc se,
nadšením se tají dech
a růž se hrne na líce.

Gymnázium v pozadí
společného tabla
ledacos prozradí.
Je to vůbec pravda?

Sbírka dalších fotek
zdobí album z kůže,
znovu jemné na dotek
sotva dech se zmůže.

Pak otvírám svatební,
nevěsta, jak růže květ,
ženich, pravda noblesní,
ten den nám patřil Svět.

"Vítej na svět, děvčátko."
Stojí v dalším albu,
děvče,jako poupátko
hřeji na svém ňadru.