Já a kdo?

ve stínu dubu
opřen o kmen
ležím v tichu
je to snad sen?

spalující slunce
prosvítá louku
nic se mi nechce

'pojď podej mi ruku'
říká postava
postava z daleka
'odvedu tě
do říše mrtvých
baví snad tebe na tomhle světě?
pojď - půjdeš po svých!'

'jdi do prdele'
říkám jí - zapaluju přitom cigaretu
'ješte ne
táhni ke všem čertům'

'pojď se mnou
roztočíme to spolu'
šeptá to básní černou

'Ne já nepůjdu
radši zůstanu
tady u dubu'

poskakuje ze vzteku
z nohy na nohu
'a pudeš!'

'ale prosím tebe!
nekřič
padají ti drobky z huby
hele'

'ale no ták
já jsem zoufalá
prosím
odvedu si tě'

'a kam by to mělo být?
snad né na onen svět
na to jsem ještě mlád
jsi tady špatně'

'ne ne ne
tam ne!
odvedu tě
kde mír je ve vzduchu
tam kde je hezky
a kde je tuna lásky
tolik ! že se ti o ní nebude snad
nikdy zdát'

'říkám ti
jdi do prdele
odejdi
na to mám svoji fantazii
a tu mám rád!'

zahalená postava
odchází
a tak nějak
v dobrém smyslu
mi už schází

ta její zarputilost
její šarm
ne! to v hlavě mi už blouzní
je to pouhý klam

stejně se přistihnu
jak na tu osobu křičím
ale nerozumí mi
tak ještě k ní volám
'a už se nevracej!'

sám pod dubem
stále opřen
po chvíli vstávám
a odcházím jinam