Noc se odebírala ke spánku
a tichem zazněl osamělý tón
rozmrzelého klavíru.
Holubice rozsévaly po obloze
poslední zbytky snění
na svých sivých křídlech.
Inkoust básníků se rozlil po polštáři
a zanechal za sebou skvrny
čerstvě porozených veršů
co mžouraly do nového rána
a vztahovaly popsané dlaně nahoru
k horkosti slunce.
...nejlepší myšlenky jsou ty, když jim do toho nekecáme...:-)))
07.07.2014 12:17:00 | Jort
Ano ano :)) Já jsem se naučila myšlenkám do jejich pochodů nekecat, maximálně mi dovolí, abych je trošku učesala, aby vůbec dávaly smysl a pokud možno neděsily okolí ;) Díky za návštěvu, Jorte.
07.07.2014 12:54:35 | Elisa K.
Krásná báseň a krásné obraty, Eliško, přesně tak to vypadá, když přemýšlím nad verši :o)
07.07.2014 00:12:41 | Akrij8