7 + 7 = 2014

Už tak trochu tuším, jak hoří..

papírová holka

od konečků vlasů

k začátkům svých dní

 

Kéž by se první světlo narodilo

jako poslední

 

Srdcové sedmičky jsem ještě nevyložil z ruky

a přesto je na tahu vlahý večer

ve kterém se ty a já

nenápadně díváme

 

Tam

kam nemáme

 

Stalo se to jednou, stalo se to dvakrát

stane se i potřetí

..

vždyť už je to čtrnáct let

jedenadvacátého století

 

Sedmý měsíc

 

Sedmý den

 

Kéž by ses už potutelně vynořila

dole pod oknem

 

Celá promáčená

jahodovým vínem Cheers

 

a z oblohy by se snesly

nějaké ty vtipné tears

 

of joy

 

a tisíc liber kapesného

za pokoj

 

v podkrovním podnájmu rušného Camdenu

Tam bych si tě klidně vzal..

 

za ženu

s opilými sousedy jako svědky

 

se smíchem i pláčem

zfetované mažoretky

 

a pak bych tě provedl z budoucna až..

k samým počátkům starověku

 

kde bychom pod rozkvetlým stromem

roztáhli deku

 

a s výhledem na Temži

bych ti pověděl jako jediné ze všech blondýn

 

Tady pro tebe, lásko..

 

postavím Londýn