Směju se
našim fotkám
z dovolené
(kam se ti vlastně ani nechtělo)
a slepuji hrnek
ten, co jsi mi koupil
na pouti
(první schůzka je vždy osudová)
někdy je nám zoufale krátko
a jindy čas stojí
až zdá se, že zaniká
a tak tu sedím
mezi střepy
hledám lepidlo
kterým bych spravila
to v nás
Ten konec mě úplně píchl u srdce. Znám to moc dobře. Krásně napsané...
11.07.2014 00:55:27 | iluzionistka