Být fénix pro labuť

chladné kameny přihlížely snaze
kdo za letních dní
mizí do sklepení
kdo položí dlaně k rose ženy
a zvedne
co muž zaplatí
Naze
.
den co den sbíral ze dna jíl
prací rozerval se smutku šedý šat
přesto ještě tím co dělal žil

pravdu i lež
směl v tobě milovat…

odnášel prastaré zemní dřiny
aby ve studni svity objevil
a na svém opuštěném těle
do krve odřeniny

lesky ze dna
na děje vody
nebo jen soli slz –
ze srdce svého vzal
pro krůpěje hvězd
v bolestech se zrodí
ač cestou ke vzkříšení dlouho kal je žal

pramen z hlubiny
slyšel z nich…
probouzej se..
.
Živote

posílám tě..
vodě

Tam tvá černovláska v bílém peří
drží se hladiny
ve tmě zrcadla
je labuť
v noci hoří
usíná uvadlá..

Být fénix pro labuť..
…