Erik Fantom opery

Jeho tvář hrůznou podobu má,
Temnota v duši se ukrývá,
Maska jen bledá černotu proráží,
Kdo pohlednout se naň odváží?

On noční opery je král,
On sladká slova tmou zpívával,
On mámivou sílu v hlase má,
Jí žádná vůle se nevzpírá.

Jak stín zdmi prochází,
Jemu v srdci láska schází,
Když zabloudíš do jeho podzemí,
Ruku drž ve výšce očí.

Jinak smyčka, jak had kol krku se ti otočí,
Smrtelný chlad tělo obtočí,
Pak už jen tichý smích uslyšíš,
Tvář smrti jen v stínu uzříš.

Ač děsivým a krutým se zdá,
Citlivou a tesknou duší má,
V očích smutek, něha i touha se zračí,
Snad jednou, vlídnost a láska do cesty mu vkročí.

Zatím však tajemným fantomem zůstává,
Prochází tmou, jeho přítomnost je mrazivá.

Je to Erik,
Noční hudby král,
Jen on slova v tmách šeptával,
On všechny barvy noci znal,
On hudbu svoji miloval,
A osud sám, jeho život jak operu psal…