Monument

Na obyčejném spáleništi
vyrostla obří socha.
Rostla z nebe rovnou dolů.
Jako potápěč vodních mravů.
Těch co kráčí s duchy.

Země ještě chladná,
půvabná na svém konci.
Přidělila místo,
aby všichni kolemjdoucí,
nechali po sobě čisto..

Mě se neptali, když říkali,
slova kvetoucí na římsách.
Snad velikost kryli,
nebo své city upevnily.

Ta socha, ten monument.
Příliš skromný argument.
Toho času v plném snění.
Výtvor k zaopatření.