Tady cesta končí

Člověk občas šlápne vedle, to se stává.
Není to tím, že by snad pozor si nedával.
Je to zkrátka tím, že osud tomu chtěl.

Sedím doma v koutě, po objetí toužím,
myšlenkami mimo reálný svět kroužím,
uvažuji nad tím, jak tenkrát tvůj hlas zněl.


Tady však cesta končí já se loučím,
víš to ty i já.
Rozum nad bláznovstvím opět vyhrává.
Ta cesta končí, když se loučím,
vím to já i ty.
Zbývá jen zahodit svoje pocity.


Sbírám svou náladu, a s kytarou se hádám.
Akord k akordu, slovo ke slovu skládám.
Jemné tóny strun mých znějí do ticha.

Ani ta nejjemnější melodie říci není schopna,
proč každé ráno trpělivě vyhlížím ven z okna,
i když vím, že tvou tvář venku nespatřím

Jsem jen snílek, co chce víc, než může žádat,
proto nezbývá než s osudem se hádat.
I když je to bitva předem prohraná.

Jen ať si osud říká co chce, budu věřit!
Tvoji fotku na svém nočním stolku střežit.
a myslet na tebe, od večera do rána...


Tady však cesta končí já se loučím,
víš to ty i já.
Rozum nad bláznovstvím opět vyhrává.
Ta cesta končí, když se loučím,
vím to já i ty.
Zbývá jen zahodit svoje pocity.