Na oběžné dráze

Na dráze oběžné, zmatená životem,
proplouvám oblohou nad mléčnou hladinou.
V paprscích slunce cítím mírné erupce.
V postroji kosmickém a trochu komickém,
životem svázaná,
osudem zničena.
Ve stavu beztíže,
cítím mírné obtíže.
Ve svitu měsíce,
dotknout se vlastní hranice.
Ztrácím slova na provaze,
které mě drželo u gravitace.
V myšlenkových elipsách letím ke hvězdám.
Díky pevné vůli probudím svou dětskou duši.