Před smrtí dal bych si tebe a Portské

Už je to rok
v osudové evidenci
byl trochu smutný, trochu zapomnětlivý
my jsme posledním podzimem
po nás přijde chlad
všechno zemře
možná

věděl jsem, že nikdy nezmizíš
možná proto
že si nikdy nebyla
možná proto, že jsi jako slunce
večer zapadneš za naši blond střechu
ale pořád zbývá
pár nazrzlých paprsků
v okenním rámu nerozhodnosti

skočil jsem do řeky
ale ty stále
na mou hladinu klepeš dešťovými kapkami
a já neotvírám
protože splýváš
se ztracenou důvěrou
mírné přeháňky

a když ráno oba svítáme
společně neexistujeme
jen se občas potkáme
v náměsíčném opojení
uvnitř danajského daru

až bude nejhůř
schoulím se k potulnému kocourovi
s uchem okousaným od zubu času
pokud opět neuteče

jako já
z vůně tvých peřin

ač nic není černobílé
duhu mezi námi
pozorují pouze slepci.