.....

Když Slunce schová se za obzor
A měsíc přichází převzít dozor
Stín pomalu pohlcuje zem
Tím ukončuje slunečný den.

Pak nejasný obrys ke mně přichází
Světlo mi čím dál více schází
Obrys se chystá mě pohltit
Nevím jak jeho plán zhatit.

Cítím jak slábnu a uvadám
Jak do jeho spárů upadám
Vím, že zpátky už nemůžu
Proti němu už nic nezmůžu.

Není to člověk, on není živý
Strach je jediné co ho živí
Úzkost a beznaděj v sobě skrývá
Smutek a nenávist ho obývá.

Objetí pomalu stahuje
Nad mým životem panuje
Nemohu dýchat, uvadám
Do věčného spánku upadám.