Svlékat se z mimických cest

Záminka k očnímu kontaktu

Tisíce snů na spirále ode mě

k ní

Jako by včerejšky prosily o trochu místa

a zítřky zůstaly směšné

..nevšední

 

Propadnout se do tvých smutných očí

Sníst všechny lži a lhát o svém hladu

Jsi to ty

kdo se nejvíc třpytí

na pokladu

..na dně každé sklenice od vína

 

je nová myšlenka

když příběh.. 

potichu začíná

 

Koupat se ve tvém přísném hlase

Skrývat se, když jiskry létají zpod polštářů

Je to svět plný zbabělců

a lhářů

..kteří si tě nezaslouží

 

i když tolik..

tolik touží

 

nést tě v náručí