Vlkodlak

Měsíc je v úplňku 
na nebi ani mráček,
krásna to noc,
nebýti v tom háček.
Cítím jak se měním 
praskají mé žíly,
nebudu již člověkem
a to za malou chvíli.

Slyším svou smečku 
už na měsíc vyjí,
lidé zamykají domy 
v naději že se skryjí.

Já nechci být zlý,
nechci zabíjet a žrát,
ale pud je silnější 
nemohu tomu odolat.

Ráno se opět probudím 
nevím co dělo se v noci,
jsem totiž vlkodlak a
není mi pomoci.