Včelí královna

Sama v čele roje stojí,
kdo by do ní řekl že se bojí.
Vypadá jako hrdost sama,
přitom cítí se tak malá.

Vtipkuje, žertuje, pohledem svádí,
snad opravdu užívá si svoje mládí.
Však pouze u pohledů zůstane,
málokdo ji dostane.

Né,že by se cítila tak vzácná,
jen neskočí do náruče každýho blázna.
Vybírá si přátelé svoje,
ty přibírá do svého roje.

Ale i mezi nimi nejistá je,
kdo až do konce s ní zůstane.
Komu může všecko svěřit,
nemuset se bát někomu věřit.

Vždy najde se nějaký ten Jidáš,
na její smrt bude potřebovat kuráž.
Zabít představenou roje,
to ochromí všechny jeho zdroje.

Kdo usiluje o její místo,
ten brzy pozná,že v roji není nikdy nic jisto!