Velký bílý bizon

Nad hlavou sněhová bouře
pustina a jenom zima
nořím se do mlhy kouře
kůže praská nad očima

uprostřed rozcestí stojí
majestátně bílé zvíře
svojí hubou trhá chvojí
dělí nás jen malá šíře

Do krvavých očí hledím
pára dechu letí vzhůru
slova vztekle zuby cedím
dnes snad udolám tu stvůru

Během chvíle jedu na něm
chladnou nocí řítíme se
nevnímám noc nebo den
doufám, že mě nesetřese

Bodám jak snad posedlý
obří tělo k zemi padl
jizvy z bojů vybledly
jeho život dneska zvadl

Takhle končí starý příběh
můra indiánských kmenů
nevyprávím ho snad lživě
zaplétáš se do kořenů

Velký bílý bizon...