Jak stará je asi
tato dáma,
co v noci proplouvá
mýma snama.
Umí být,
vtipná, hravá i cynická
a přitom zůstat,
kouzelná a romantická.
Je to ta dáma
co ruku mou vede,
když toužím dát
na papír,
kousek ze sebe.
Umí rozplakat,
ale i okouzlit,
nádherný úsměv
na tváři vykouzlit.
Vkládá mi do úst
ty nádherná slova,
která pak říkám
své milé znova a znova.
Nemusím dále
snad už nic psát,
nemá cenu více
vám napovídat.
Pokud si spojíte
všechny indicie,
určitě uhádnete
ano je to -
.. Madam Poezie!