Bouřkobraní

Léto,

jak prastará stuha, (natažená jak stárnoucí milenka po nočním milování), když v ústech dusno je a tváře roztoužené k zulíbání.

Na nebi cukrová vata, (chomáček blýštivých ostrých nožů), když v upoceném červenci si bouřka v noci brousí kosu.

Ta tichá chvíle, (čas vyčkávání na máchnutí), duše se sevřela, život - pamlsek odplivnutý.

Rozfouklé kadeře, kantáta smyčců - sál je plný, dešťové korálky,

na nebi pláče bouřkobraní.