malá přání a šílenství

Malá přání a šílenství

Tak dlouho čekám, až zazní mé zvony
až myšlenka předefinuje své tóny.
Pomine svět, co jen pro sebe bere
duchem mdlý, vybrat dny, ale které?
Otevřít prostor nový a jít jím na věky
bez starosti k osudu a shon je daleký.
Vyměnit s bohem v rámu knihu osudů
cena snad není vysoká, když mozek pozbudu.
Už mě nebude trápit, nutit vstát a jít
někam kde zlo, mé sny nechce nechat žít.
Někam kde doba lidem vzala snad vše
a vyměnila za prostor pro myšlenky zlé.
Kde úsměv a naděje nemají své proměny
já vládce světa, píšou do své domény.
V tom zazní zvony v srdci a já dobře vím
že bůh kývl a já propadl svým šílenstvím.
Navždy půjdu tou cestou do mých světů
snídat s dívkou na louce plnou snů a květů.
Jít se srdcem na dlani a už nemuset se bát
že vlak tvých nadějí a snů zůstane sám stát.
Vědět že se navždy do paměti vrylo
milovat a plýtvat slovy, krásný den má vílo.
Vědět že největší je svoboda bližního svého
a zář uvnitř té dívky je rým srdce překrásného.
Promiňte, už musím jít a otevřít duši bránu
dát se cestou, která mě odvede na druhou stranu.
Jeník z tajných přání.