Malý kšeft

Small busines

Kufřík si na stůl tiše dal.
„Tak jdem na to!“ zašeptal.
„Dej sem prachy a já ti zboží dám.
Dělej k čertu! Ať už za sebou to mám!“
Já mu dal peníze a pozoroval,
jak je bleskurychle v kapse schoval.
Pak otevřel kufřík a dal mi dávku,
pro mou na drogách závislou matku.
Jsme spokojení! On má klid
a i já ho brzy budu mít.
Právě jsem obstaral další dávku,
pro mou na drogách závislou matku.

Jsem dítě ulice, zloděj a lhář,
pan podnikatel i tunelář.
Peníze si umím vydělat,
hned je však musím mámě dát!
Někdo si myslí že špatný život mám.
Já si však krásně užívám.
Nezajímá mě, co kdo dělá,
hlavně že mě nikdo neoddělá.
Když potřebuji prachy, tak zajdu za maminkou,
v hospodě pak střídám kolu, pivo, vínko.
Když chci krásnou dívku mít,
vše si umím pořídit.
Jednou na to doplatím,
to už přece dávno vím.
Teď však žiji, jak žít se nemá
a i když mě každý polda ve městě hledá,
já se umím dobře skrýt,
kdyby mě našli, tak se nedovedu ubránit.
Vždyť přece nemám ani zbraň,
na svůj instinkt jsem odkázán!

Stalo se to jednou k ránu,
já šel po ulici z nočního flámu,
když tu náhle jsem
byl policii obklíčen.
„Stůj a ruce vzhůru!“ křičeli,
k ničemu jinému se však neměli.
A tak jsem v polospánku a po opici,
běžel rychle přes ulici.
Oni na mě stříleli,
tu správnou mušku však neměli
a téměř jsem byl zachráněn,
když tu náhle jsem byl zasažen.
Sejmuli mě ze zadu,
někam pod pravou lopatku.
Špatně se mi dýchá a hrozně to bolí,
musím rychle k doktorovi,
musím, musím, musím jít,
avšak náhle ztrácím cit.