Tíživá otázka

Pablesky v očích, v kterých
vidíš celý svět a
to jsi nikam necestoval.
Na srdci leží otázka.
Co jsi zřel v mých
modrých očích?

Možná vztek nebo strach.

Neodpovídáš. Snad se
mě nebojíš dívko s
hnědými vlasy.
Křičím počkej, ale ty bez
ohlížení utíkáš.
Neutíkám, to nemá smysl.

Ještě k tomu začíná pršet.

Nikoho už nevidím.
Přede mnou mlha
a možná i dým.
Zahlédla jsem postavu.
Nevelkou, nemalou.
Nesilný, neslabý.

Nejspíš se jedná o muže.

Stojím na místě a nemůžu
se pohnout, jak přibitá.
Jak kouzlem stojí u mě.
Místo slz jen krev.
Neodvrátím zrak.
Lítostně čekáme svůj konec.

Už nám nikdo nikdy neodpoví.

A kdo taky? Už jsme tou mlhou.