Člověk, pán tvorstva

Brána nebeská
se pomalounku otevírá
jistě nám zrovna netleská
ten, kdo klíč k ní jímá.

Možná je to pošetilé
pro spousty lidských uší
však zemi svíraj těžké chvíle
v níž trpí spousta duší.

Člověk, prý pán tvorstva
ničí půdu pod nohama
činí různá zvěrstva
přec nevidím to jen já sama.

Zapnu zprávy, co oči vidí
není zrovna k pochopení
co zaseje se, to se sklidí
kolik se snese utrpení?

Zlato, ropa, jiné věci
než život lidský cennější jsou
tak člověk(otrok)žije v kleci
ovečky slepě, ve stádě jdou!

Půda, moc a velká sláva
stoupá mnohým do hlavy
jak mor se šíří špatná zpráva
snad právem vzrůstaj obavy.

Zavřít oči, zacpat uši
ti, jichž se to netýká
však někteří už možná tuší,
že klíč již bránu odmyká.