Slzy na papíře

Dívám se, vysoko, ale ne z hory.
dívám se tam do dáli
které přátele možná ztratím
když budu muset odjet
a možná se nesmět
vrátit zpět do místa,
kde jsem ztratila
šťastné dětství.

Daleko pojedu se smutkem.

Každá noc je utrpení slz mých.
co jsem pláčem a poté
vztekem ztratila
kolik lidí na mě rádo
zapomene, jen protože
mě ovládl strach a vztek
byla jsem v té chvíli
sobecká, to je mi líto.

Přijmete mé zahanbené promiň.

Píšu a tvář mi smáčí písmo.
je nečitelné, ale plné
smutného citu,
že se asi nikdy nevrátim
a neobejmu kamarádku
už jen nuzná tma před
blednoucíma očima,
přející si nic nevidět.

Někdy je lepší mlčet než mluvit.

Tak tedy mlčím.