TOPOLČIANKY
TOPOLČIANKY
TOPOLČIANKY
rok co rok
koncem léta
zámecký pán
jezdíval z Prahy až sem
tenkrát to ještě byla
stejná zem
on vdechl jí život
věnoval vize
ideály
modrou krev
odbarvil do červena
říkali mu TGM
korintské sloupy
prosvítají parkem
na lodžii
tuším štíhlou siluetu
lehkým pokývnutím
zve mne dál
možná v těch místech
kde poprvé
podali mu chléb se solí
pak tiše mizí
snad se znova uvidíme
pár slov s ním prohodit
mi třeba ještě dovolí
v pracovně sedí
v křesle po Habsburcích
pane prezidente
zdá se
že nachytal jsem vás
na švestkách
ho ho
směje se pod fousy
proč bych si na něco
měl hrát
je pohodlné
tož si v něm rád hovím
o mé svědomí
vůbec nemusíš mít strach
je méně konvenční
než bych čekal
v bukové aleji
mě pak mine
na ušlechtilém oři
jen přimhouří oko
na pozdrav
spěchá za Čapkem k jezírku
prý jakési hovory
tam spolu tvoří
pokradmu dojdu
ke staré smuteční vrbě
Čapkovi nakouknu
přes rameno
ten škrabe snad víc než já
pomyslím si
nebudu však rušit
byl jsem též
slušně vychován
u stánku kupuju švestky
mami
co to chce pán
ptá se prodavačky syn
no přece slivky
mladí už nám nerozumí
směju se
usmívá se taky
sáček mi podá
jen trošku smutně utrousí
je to ale škoda
Slovensko, 31.8.2014
https://www.youtube.com/watch?v=iuM83oK9qNE
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Amonasře,dobrý muži, velice obdivuju Tvou noblesnost,hravost..vynalézavost a smysl pro pointu v Tvém psaní/též, že dokážeš odhalit a až s dětskou naivitou vyslovit úctu vůči slavným osobnostem/ ..TGM si též nesmírně vážím, leč jakákoli forma "tatíčkovství" mě míjí, a přestože Karel Čapek patří k mým nejoblíbenějším autorům vůbec, jeho Hovory jsem nečetl.. Musím však též přiznat , že mě Tvá freska TOPOLČIANEK těší i svou empatií vůči prvorepublikové, obecně ne vždy přesvědčivě a zdařile resuscitované atmosféře..mnozí činí spíše poněkud "mýtotvorně"....
Těším se, že zas v brzku budeš rozhněvaným i okouzleným zřecem,za něhož Tě
i nadále považuju..promiň,zní-li Ti má glosa poněkud nabubřele...jsem však upřímný...
S úctou, žvanivý Frr. :-D
01.09.2014 21:54:11 | Frr
Vůbec mi to nezní nabubřele – rozumím tomu, co píšeš, na jakékoliv autority se dívám spíš podezíravě a ani k TGM nevzhlížím s tatíčkovským obdivem. Je mi i známo, že měl své mouchy, nakonec byl to jen člověk a je to dobře. Tady mě ovlivnila spíš nostalgie po něčem, co člověk zná jen z vyprávění a co už se nejspíš z naší každodennosti vytratilo – právě ta prvorepubliková noblesita. Prezidentství je dle mého nejen jakýsi symbol, ale i ukazatel úrovně celého národa. V národě, který si byl dvakrát za sebou schopen postavit do čela Klause a vzápětí Zemana, už těžko mohou být patrné nějaké větší zbytky právě té noblesity, vyšší kulturní úrovně, kterou měli dřív i sedláci a dělníci, nejen inteligence. Jeden můj děda, legionář, byl v třicátých letech nezaměstnaný a jeho rodina třela bídu s nouzí – přesto si Masaryka nepřestal vážit a na první republiku všichni vzpomínali jako na dobu, kdy se jim i přes velkou bídu žilo tak nějak šťastněji a veseleji. Snažil jsem se i tohle napsat civilně, ale u takových témat to je vždycky vyvažování na lékarnických vážkách, pokud člověk nechce sklouznout do postmoderního přezíravého nihilismu, který je podle mě stejně směšný jako na opačné straně spektra obdivný patos… Díky za takový komentář :-D
01.09.2014 23:02:34 | Amonasr
tak trošku děkuji i za to moje slovenské rodiště,nejen za krásnou báseň...
01.09.2014 18:16:48 | střelkyně1
Krásný výlet i fantazie. Je dobře, že si můžeme připomínat i dobré milníky své historie. :O)
01.09.2014 17:48:34 | Tichá meluzína
Díky :-) První republiku už jsme sice nezažili, máme ji možná trošku zidealizovanou, na druhou stranu jsme ale tenkrát prokazatelně patřili mezi nejvyspělejší země světa a byli jsme i pro ostatní vzorovou demokracií. Možná bychom se na své lepší časy, kdy jsme mohli být hrdí i na tehdejší současnost, mohli zase trochu více rozpomenout a inspirovat se intelektuální a mravní velikostí TGM („Nebát se, nelhat a nekrást!“). Výlet do Topolčianek je k tomu jedna z možných příležitostí… :-)
01.09.2014 20:46:36 | Amonasr
Když Tě čtu, často přemýšlím, kam báseň spěje. Nutno říct, že v mnoha případech mě závěr příjemně překvapí.
01.09.2014 08:13:25 | maryshka