Bez odpovědi

Po léta na skále
bez povšimnutí ležel
smutně se díval
když kolem někdo běžel.

Pohnout se nesměl
vlastně nemohl ani
den co den snil
měl tajná svá přání.

Promluvit, dýchat,
hýbat se, smát
sám sebe slýchat
schovat se, když
slunce začne hřát.

Ptal se sám sebe
kdo vlastně je
a proč po celý život
jen nehybně leží.

Však srdce kamenné
stovky let znavené
válením se v prachu
nepoddal se strachu
s osudem se smířil
i s tím, že coby kámen

odpověď dostane jen stěží.