Prostě utajená Laven De Brig

Ležet, nechat se pohřbít
je jako ztratit lásku.
Polibek jak záře ta, co
visí na slabém provázku.
Kamenné srdce a
nebo celé z ledu.
Jaký je rozdíl?
Mají stejnou podstatu.

Roztečou se z citů

No tak se probuďte, oči
v barvě přílivu.
Když chceš skasat plachty,
nezapomeň na kotvu.
Podej mi ten klíč, který
odmítáš vydat, rozume zoufalý.
Jak si to dovoluješ?
Ty víš, že plakat nebudeš.

To jen já

Ke kvítu růže slastně
promlouváte, rty
vášnivě rumělkové.
A můj vnitřní život?
Tajný a nepoznaný.
Možná divoká jak
Bettina Brentano.
Možná jsem múzou,
jakou byla ona.

Sladká Mignon.