Šedé nebe a modrá naděje

Nebe je ponuré,
připomíná obraz
dekadentního malíře,
tklivě vypráví,
tahy jeho štětce,
toho pocitu se nezbavím...

Za deště
civím z okna bytu,
ve tváři vzezření světce,
tolik ryzího citu.

Oblohou
nekřižuje
jediné křídlo pěvce,
do deště perutě nemohou.

Za to davy
denně křižují spravedlivé,
dav nikdy ničeho nelituje.

Kolektivní vina?
Chiméra...

Šeď na pozadí budov,
hnědá je rozvodněná řeka,
k radosti mohu mít dobrý důvod.

Vidím vysokou, štíhlou dívku
s malým dítětem,
v modrém svrchníku,
má útlé boky,
ploché břicho.

A dvojici obrovských grepů
na jinak útlém hrudníku

Krásnou, výstavní
jako z butiku...