Přijde zase se zpožděním
Přijde zase se zpožděním
Kolikátý je to asi večer
co hvězdy táhnou oblohou a kdosi vykřikuje
„Taky tak milujete Beethovenův Měsíční svit?“
trhající se do jednotlivých not a tónů
už napůl neznělého hlasu mizícího na rtech.
Samozřejmě že to milují vždyť kdo by to nemiloval
uléhání mezi jednotlivé řasy strun tvých kytar a pian
kterými rušíš klid co je nezasloužený
a maluješ tužkou kruhy pod očima dokud se nezlomí na pokraji
vláčného nevyspání.
A zase se procházíš po střechách katedrál.
V ručičkách hodin vrže zrezivělá tma
fontána klokotá smutné requiem
co je zatuchlé v záclonách gotických oken tvé nepřítomnosti
zatímco hraješ sonátu pro půlnoc přicházející se zpožděním.
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
mám sepjatý ruce
asi pro katedrálu půlnci
a maso mezi zuby
miluju kruhy pod očima
a střechy
z nevyspání jsem si upletla skoro šálu
červenou oprátku strun
a v ručičkách vrzalo
stejně jako v kolenou
to bude patrně requiem
20.09.2014 20:11:33 | básněnka
Krásná báseň, Eliško. Je v ní slyšet Tvé volání po ztracené přítomnosti. Gotická okna nepřítomnosti mě dostala, to se mi moc líbí, ale celá báseň plyne hvězdami.
13.09.2014 14:43:18 | Akrij8
Děkuji moc, za takovou odezvu jsem od někoho jako jsi Ty, Jirko, strašně ráda :o)
13.09.2014 14:46:22 | Elisa K.
Elinko, běhá mi mráz po zádech, nevím proč... vlastně nevím, o čem Tvoje básnička je, ale kdesi v posledním plánu mých myšlenek zní Měsíční a tanou všechny události, co přišly se zpožděním... (brek brek, áách)
Děkuju, umíš to.
13.09.2014 09:26:20 | Pamína