Zítřky

Pro dluhy cizí duše
na karmu uvěřím
a hlas co skřípe suše
oblehán příměřím
najde mi tělo v davu
a dveře odmyká
nevidí, neslyší
do tkání proniká.

A jak tak ledy tajou
země se zatopí
jen trubky tiše hrajou
málo kdo uchopí
poslední šanci zvanou
než všechno utichne
modravě uhlovou
ruku dalšího dne.

Na hodně otázek, jen málo odpovědí
a ti co vědí začli hledat cestu zpátky
za obzor tam kde slunce zapadá a hvězdy teple svítí.

Už nemá cenu čekat, na šanci druhou, třetí, pátou
zázraky dějou se jen zřídka
a jenom člověk sám nakonec je pánem svého zítřka.