Už jako malé dítko hravé
miloval jsem domy staré,
dýchala z nich historie
co ani malba nezakryje.
I když občas míval jsem
taky trochu strach,
líbila se mi ta vůně
a všudy přítomný prach.
V strýcově starém domku
podkrovní jeho části,
našel jsem staré dveře
a začal otázky si klásti.
Kam asi vedou?
Co za nimi se skrývá?
třeba je tam někdo
kdo klíčovou dírkou se dívá.
Napadají mě
myšlenky šílené,
třeba to jsou
dveře kouzelné.
Stojím tu a nevím
ještě chvilku váhám,
zvědavost však vítězí
tak po klice sahám.
Chcete vědět co tam bylo?
Vlastně vůbec nic,
jen staré harampádí
co schoval si tu strýc...