Sešli se všichni doktoři
a každý kdo něco znamenal
potřásli nad námi hlavou a někdo napodobil táhlé pípání
přístrojů zaznamenávající srdeční činnost.
Přesně tak jak to známe ze seriálů.
V tu chvíli zavládlo ticho a jen lítost se snažila popadnout dech
starý pan primář nám přikryl obličeje prostěradlem zbělelým nevolností.
Nikdo to nechápal
jak je možné že jsme na rukou neměli čáry života.
Nikdo to nechápal.
Venku zívalo slunce a odpočítávalo si konec pracovní doby
a stíny nám ulehly vedle obličejů.
Najednou takový klid procházející se nám pod okny
a táhnoucí na vodítku naše životy vyděšené až k realitě.
Takhle tě neznám...co to? nový směr?
18.09.2014 22:15:11 | Robin Marnolli
Nový směr? Myslíš?
18.09.2014 22:16:24 | Elisa K.
spíše míváš romanticko veselá sdělení v obrazovém podání, občas trochu melancholie, ale tohle mi přijde mrazivě ..."syrový"? (smutný)?
...je to jiný
18.09.2014 22:18:47 | Robin Marnolli