Hračka

Životem jsem procházela sama,

uvnitř prázdná.

Potom tebe jsem potkala

a myslela jsem, že jsem šťastná.

Bohužel jsem se mýlila,

mé srdce sice k tobě vzplálo,

ale city tvé jsem přecenila

a to není zrovna málo.

Milovat, ale bez reakce,

to mě vážně bolí.

Avšak nyní poznala jsem,

že je to mou rolí.

Každý, kterého jsem milovala,

chtěl mě pouze do postele.

Pro ně sem se hračkou stala,

tak říkám snad posté:

 

Nechci pro tebe být pouhou hračkou,

avšak nedokážu ti říct

Přestaň si hrát.

Ale říct ti to musím,

už nechci ti lhát...

 

Víš když v srdci oheň vzplane,

pro jediného člověka potom hoří,

tak zkus poručit mu rozumem,

neb utopím se v slzách moři.

Snad i ten člověk hoří láskou,

však bojím se, že pro jinou.

Láska má zalepené oči

a hraje si na nevinou.

A já stále tě miluju

a jsem jen tvoje hračka.

To že tvé srdce pro mě nehoří,

mé srdce bolestí mačká.

 

Nechci pro tebe být pouhou hračkou,

ale nedokážu ti říct

Přestaň si hrát.

Ale říct ti to musím,

ať můžu se zas smát.

 

Časem snad přestanem si lhát,

a já už pro tebe nebudu hračka jen.

Pak oba se budem smát

a já budu vědět,

že jsem pro tebe byla víc než jen jedna z mnoha žen...