Tóny barev

Brouzdat mezi poli
nohy lehce znavené
vítr jemně hojí
srdce zlomené.

Sluneční svit slábne
mraky paprsky stíní
šero se v dáli táhne
ptáci létat jsou líní.

Opodál tam v keři
pavučina se zmítá
v poslední naději věří
muška co se do ni chytá.

Tóny krásných barev
v pozadí hrají písničku
šum listí a lesa
zaposlouchat se trošičku.

Na druhé straně od cesty
se klaní kukuřičné klasy
jsou jak buclaté nevěsty
s dlouhými, rudými vlasy.

Jak ladně přeběhne srna
jak ladně nese se
hledá zbylá zrna
co vítr z polí odnese.

Však chutí bude na výběr
když žaludy, kaštany zrají
každý rok má stejný děj
a ony ho už znají.

Tak pohled z pole mi cosi dává
krom čistého vzduchu i pocit
že léto už někde v dáli mává.

Podzim za chvíli štafetu předá
až ustele si peřinu
zima se ničím zahnat nedá
počítá každou vteřinu.