Pod nebem

Snad vždycky šlo o tuhle chvíli

možná to takhle mělo být 

soumrak se chvěl a čekal nad obzorem

na nás, abychom se připravili

na bolavou a nesmlouvavou krásu

odrážející se od železných brázd

vzduch lehký jako křídla můry

zněl tupou prázdnotou našich hlasů

Zabloudila jsem ve tmě na trati

byla jsem cizinkou sama sobě

co chceš, si vezmi, co nechceš, odhoď

má sladká, nekonečná závrati

Byla jsem cizinkou sama sobě

jen nesměle se dotýkala vlastní kůže

ztracená v dřevě starých pražců

ztracená někde v tobě