Okamžik vonící včerejším tabákem

 

Vykašlávám zbytky prachu který si ustlal v plicích

a jakoby čas potichu hrál sonátu na tvé vlasy

které si pro sebe ukradl lakomý polštář

a rozespalá peřina zívá oblečená pouze v bělobě

které by jí i cukr rozpuštěný touhou v čaji mohl závidět.

 

Nachlazené lampy jsou podobné vojákům na stráži

sem tam kýchnou

výloha cukrárny má bolesti zubů

a obchod s obuví balancuje plný nejistoty na vysoké noze.

Knihkupectví si listuje našimi životy a porovnává je

s obsahem svého žaludku zatímco čistírna

má návaly paniky ze špíny.

 

Opilý včerejšek se potácí náměstím a děsí holuby až k šedosti

zvrací do kašny vzpomínky na své mládí

okamžik pije z kůže naše pocity jako by už nikdy neměl pít.

A vzduch ještě na chvilku voní láskami

které tudy prošly včera provoněné

podzimním tabákem.