z návětrné strany smíchu
proniká vichr
sladce
do ledví
ze spánku vylechtaný
brzlík zpěvu
vyrazil snu
z rukou
černé květiny
Tvá ústa
mlčky nevidomá
mi šťastně
zalžou o čase…
Někdy se tak krásně lže o čase, že se v tom bezčasí chce až zůstat. A někdy jsme pak docela nešetrně probuzeni. Pitomý budík. Nemůže místo burcujícího zvonění hrát třeba Nat King Colea? :O)
14.10.2014 22:50:45 | Tichá meluzína
prodlužme ve svých podpodzemních barevných zahradách svý znělý purpurový ticho ..jasně,když to přeženeme,tak ze sklepa,kde jsme údajně dle okolí usnuli, nás vyžene realita-když se nedáme je to na schízu.. aspoň tu pavučinku vesmírnou..tkáň tkáňě utkejme prsty snu..za slovem ..samovznícenou melodií..
Tvůj degeš
14.10.2014 23:30:32 | Frr