Znameni doby.

cítím se často teď více než unaven
představou o štěstí a také o úspěchu
honbou za plnou kapsou a blahobytem
připadám si jako idiot na útěku

tak sám a všemi tak obklopen
z prázdnoty nezájmu žádný strach
ze dne noc z noci den a žádný sen
hodiny dnům bijí na poplach

za pár chvil se jistě i mě čas zastaví
stal jsem se pouhým kolemjdoucím
v zapomnění ten zatracen není
kdo peklo či ráj dá budoucím

slyším jen slabounká volání o pomoc
jasně v nich rozeznám hlas cinkajících mincí
natáhnu dlaň a zaškemrám - chci snad moc?
raději před sebou zdánlivě zmizím...